Cesta do potkaního světa

 

Cesta do potkaního světa

Senzorické systémy potkana jsou odlišné od našich vlastních. Jak potkan vnímá svět, se proto radikálně odlišuje od toho, jak lidé vnímají stejné vjemy. Zvířecí vnímání okolního světa, se nazývá jeho umwelt. Co se potkanům líbí v jejich umweltu?

Jak potkan vnímá svůj svět?

   Lidský zrak je mnohem lepší než potkaní. Lidé vidí tři barvy (modrou, zelenou a červenou) na vysoké úrovni saturace, zatímco potkani pravděpodobně vnímají jen náznak ultrafialově modré a zelené. Náš zrak je poměrně ostrý, můžeme vidět na velké vzdálenosti a máme dobré prostorové vnímání. Potkaní zrak je naopak velice rozmazaný, především na větší vzdálenosti, a jeho hloubka vnímání je špatná.

   Nicméně tento handicap mu příroda vynahradila ostatními smysly, které jsou mnohem citlivější a dokonalejší než lidské!

   Potkan vnímá bezprostřední okolí svými vousky, které jsou jeho čidla hmatu. Potkan kmitá jeho kníry sem a tam mnohokrát za sekundu, tímto ohmatáním rozpozná podlahu, předměty, stěny, ostatní potkany. Potkan získává velmi podrobný obraz z tohoto hmatového průzkumu: jeho vousy jsou daleko citlivější než naše ruce.

   Potkani žijí v bohatém, různorodém světě vůní a pachů. Můžeme si jen stěží představit, jaký takový svět je, když je náš čich tak zbídačený. Každý povrch, každý předmět, každý závan vzduchu obsahuje různé pachy a informace pro potkany.

   Potkaní sluch je citlivější než náš vlastní. Slyší v rozmezí ultrazvuku, mnohem vyšší frekvence než je lidské ucho schopno zaznamenat.

   Konečně, nejen smyslovým vnímáním se liší potkan od lidí. Vlastnosti prostředí, které potkan preferuje a považuje za důležité, se budou velmi lišit od funkcí, které preferujete a považujete za důležité vy. Potkaní integrace ve společném prostředí se bude lišit také.
   Když se podíváme do místnosti, vidíme židle na sezení, stoly, kde se dá jíst nebo psát, postel na odpočinek, monitory a klávesnice se dají pozorovat nebo osahat. V případě potkana místnost nabízí úkryt třeba pod obývací stěnou a rámy postelí, atraktivní místo je podél okrajů stěn a skříní. Nohy židlí a postelí, knihy, textilie, krabička od sirek, elektrické kabely jsou skvělé hračky, co se dají ohlodat, případně téměř skartovat na materiál pro stavbu hnízda nebo zdlábnout jako drobnou dávku potravy. Především však obrovské, nové místo k prozkoumání, které si žádný, ani ten nejlínější potkan, nenechá ujít.

Zrak

   V rozporu s populárním pohledem na potkany jako totálně barvoslepým zvířetem, mohou potkani rozlišovat některé barvy. Zatímco lidé mají tři druhy barevných citlivých buněk (modré, zelené a červené), potkani mají jen dva druhy (modrá a zelená), podobně jako lidé s červeno-necitelnou barvoslepostí. To ale není vše. Potkanům se "modré" buňky vyvinuly směrem k ultrafialovému spektru, tím vidí to, co my lidé vidět nemůžeme. Takže potkaní zrak je dvoubarevný, ale zahrnuje odstíny barev, které můžeme vidět jen v ultrafialovém pásmu.

   Takže potkani dokážou rozlišit ultrafialovou modrou a zelenou, ale nevidí červenou. Potkani mají také "neutrální" bod v modro-zelené zóně barevného spektra, které mohou vidět bíle, a nemohou rozlišit některé modro-zelené odstíny v určitých odstínech šedé.

   Ukázka, jak vypadá svět s červeno-necitlivou barvoslepostí:

   Nicméně, potkaní sítnice má hlavně tyčinky (buňky, které vnímají světlo a tmu, ale žádnou barvu) a méně čípků (barvo citlivé buňky). Potkaní zrak je pravděpodobně méně nasycen barvou ve srovnání s naším zrakem, asi takto:

červeně necitlivá barvoslepost se slabou barevností

 

 

 

 

 

 

 

 

   Potkani mají fyzické předpoklady k rozlišování ultrafialově modré a zelené a experimenty bylo dokázáno, že mohou být potkani naučeni, aby rozlišovali mezi těmito barvami. Nicméně, za normálních okolností se potkan nestará o barevné rozdíly, namísto toho se soustředí na jas předmětu své pozornosti.

   Konečně, potkaní vidění je poměrně nejasné. Čípky jsou buňky, které nám umožňují ostré vidění, a potkani jich nemají mnoho. Normálně pigmentovaní potkani vidí jen na pár metrů. Potkani s méně pigmentem vidí jen velké tvary a pohyb.

   Tady je ukázka, jak zřejmě vnímá potkan leknín:

Rozmazané vidění standardně pigmentového potkana s nízkou sytostí barev.	Velmi rozmazané vidění albínského potkana, přesvětlené vidění.	Za jasného dne, může být potkan albín zcela oslněn.

 

 

 

 

 

 

 

 

   Albínští potkani nemají v duhovce žádný pigment, který by bránil nadbytečnému světlu oslnit sítnici, což vede k její degeneraci. Proto je zraková ostrost potkanů albínů mnohem horší, než je obvyklé u pigmentovaných potkanů. Albíni žijí ve světě pohybu nedefinovaných světlých a tmavých skvrn. 

   Závěrem, potkani pravděpodobně používají zrak k orientaci v prostoru a identifikaci velkých objektů. Pro bližší orientaci spoléhají na jiné smysly, dotek vousů a čich.

Pro lepší představu navštivte video ukázky z potkaní perspektivy:

·         Pohled lidským okem

·         Pohled potkana s normálním pigmentem

·         Pohled potkana albína

Perspektiva pohledu

Potkan nevidí svět ze stejného úhlu jako člověk, potkaní oči jsou jen jeden palec nad zemí. A dále, co je důležité pro potkana se liší od toho, co je důležité pro člověka: váš domácí mazlíček žije ve světě úkrytů, prověřených cest, potravinových zásob, drobných předmětů, kousků tkanin a papírů, cokoli k rozcupování a rozkousání, kolmých stěn nábytku a zdí.

Chcete-li získat představu o tom, jak vidí svět potkan, lehněte si na břicho. Předstírejte, že jste jen tři centimetry vysoký. Budete se divit, co uvidíte: úkryty pod nábytkem, úzké skuliny mezi stěnou a skříní, kancelářskou svorku v rohu pod stolem, zapomenutou kravatu, zmuchlaný papír, vlasy, všechno co tvoří tunel a temnou skrýš vás bude lákat k prozkoumání.

Pohled na potkaní klec z lidské perspektivy

 

Pohled potkana na svou klec (dvoubarevný, slabé světlo, rozmazané).    Vidí pěkný úkryt mezi klecí a stěnou skříně, která je pravděpodobně plná zajímavých vůní. Tak jako slabozrací a slepí běžci mají své voditele, tak potkan využívá stěnu k orientaci při rychlých přesunech kontaktem vousky a současně má pocit ochrany z jedné strany.
Pohled potkana na levou stranu své klece (dvoubarevný, slabé světlo, rozmazané).    Tato oblast zaplněna velkými předměty, které umožní spoustu dobrých úkrytů, takže je přitažlivější než otevřené volné prostory.
Potkan kouká ze spodu na svou klec (dvoubarevný, slabé světlo, rozmazané).    Svou klec má dokonale prozkoumanou ze vnitř. Z venku je to pro něj opět něco nového, láká ho to a stačí jen vyšplhat nahoru.

Hmat

   Potkan vnímá své bezprostřední okolí svými vousky. Dlouhé, citlivé chloupky rostoucí na potkaním čenichu, obočí a bradě, jsou citlivější než naše prsty. Rychle s nimi mrskají sem a tam a kartáčují vše v blízkosti potkana, čímž odhadují všechny drobné detaily a nesrovnalosti. Potkan žije ve světě textur, který rozeznává převážně hmatem.

   Pro představu si lehněte na zem, zavřete oči a lehce konečky prstů přejíždějte po podlaze. Ucítíte strukturu podlahy. Pokud máte koberec, cítíte pružné vlákna. Prsty mohou najít vyšší trsy koberce, ztuhlé místa koberce, drobky a podobně. Možná najdete zářezy na koberci, kde byly postaveny těžké předměty. Třeba zjistíte, že oblasti, kde pravidelně chodíte, jsou plošší než okraje místnosti. Máte-li dřevěnou podlahu, ucítíte strukturu dřeva, mírné hrbolky kde je dřevo spojené, ucítíte suky a letokruhy. Na okraji místnosti najdete rovnou a hladkou stěnu, kde jemným citem nahmatáte hrbolky, slabé tahy štětcem popřípadě drobně odchlíplou tapetu.

   To je potkaní krajina. Co potkan postrádá ve zraku, dohání hmatem a dotykem, používá bohatý a složitý svět Braillova písma.

   Tady jsou některé textury, co potkan vnímá:   

Takže, zatímco svět může vypadat rozmazaně,  ...	… potkaní vousky poskytují, podrobné informace o tom, čeho se dotýká, když se pohybuje přes pokoj.

   Potkaní vousky samozřejmě neumí detekovat objekty na velkou vzdálenost, jako naše oči. Vousky jsou krátké a detekují objekty a plochy jen na pár centimetrů. Jak se potkan pohybuje přes pokoj, budou objekty, vzdálené na více než několik délek vlastního těla potkana, rozmazané a nejasné. Ale jeho blízké okolí, bude velmi ostré a detailní díky jeho vousům.

Čich

   Potkani žijí v galaxii vůní. Každý předmět, každý povrch, každý závan vzduchu obsahuje různé pachy a informace pro potkany. Jeho nos je neuvěřitelně citlivý. Více než 1% jeho DNA je věnovaná zjišťování pachů, neuvěřitelně vysoké procento, které nám dává určité ponětí o tom, jak důležitý je pro něj čich.

   Můžeme jen odhadovat, co je pro potkana jeho voňavý svět. Chcete-li o tom získat představu, lehni si na podlahu, dej nos opravdu blízko k zemi a vnímej vůně různých povrchů jako potkan (nedělám si srandu!!). Nelze slovy popsat ohromnou rozmanitost vůní a pachů, co budete objevovat s nosem na podlaze: vůni koberce, obaly knih, oblečení, pach zdí, bot, nohy postele. Jejich vůně jsou stejně různorodé jako jejich barvy, tvary a pro lidi těžce rozeznatelné. Přesto je tento svět vnímaný potkany, obrovský a bohatý, co můžou lehce odhalit.

   Jaké zápachy vnímá potkan:

   Můžete zpozorovat, jak se potkan zastaví a zaboří čenich do podestýlky a silně nasává pachy. Používá své druhotné čichové orgány, vomeronazální orgán (Jacobsonův orgán), kterými zaznamená pachy zanechané jinými jedinci, k označování teritoria. Drobná stopa v podobě kapiček moči, kterou za sebou potkani zanechávají, je plná informací o jednotlivci (pohlaví, sexuální dospělost, reprodukční stav, sexuální dostupnost, sociální postavení, individuální identita a aktuální úroveň stresu). Moč je opravdové okno do vnitřního stavu jiného potkana. 

Sluch

   Potkaní sluch je citlivější než lidský, potkani mohou slyšet vyšší zvuk, než my, a slyší až do rozsahu ultrazvuku. Chcete-li si udělat představu, lidé mohou slyšet až do 20 kHz, ale potkani až do 90 kHz!

   Potkani tedy slyší více hluku ve venkovním prostředí. Hučení veřejného osvětlení, elektrických vodičů ve zdi a v podlaze, monitor počítače, všechny tyto zvuky spadají do slyšitelné škály potkanů. Teoreticky jsou pro potkany slyšitelné zvuky dopravních letadel, vzdálených ptáků, kuchyňské spotřebiče v sousedních domech. Zvuk plastového sáčku je pro ně velice hlasitý, až stresující a nepříjemný zvuk. Venku mohou potkani slyšet ultrazvukové švitoření lovících netopýrů. Jednoduše toho slyší daleko víc než my.

   Většina komunikace potkanů se děje nad rozsahem našeho sluchu. Potkani v kojeneckém věku vydávají v nouzi zvuky mezi 30 – 50 kHz, v případě podchlazení, nebo pokud na ně šlápne matka. Dospělí jedinci vydávají dlouhé kvičení kolem 20 kHz, jsou-li poraženi sociálně. Tyto zvuky v nouze jsou sotva slyšitelné pro člověka s ostrým sluchem. Potkani také vydávají krátké, pronikavé volání (kolem 50 kHz) v krátkých intervalech, v průběhu surových a zmatených námluvách a v očekávání krmení. Takže potkani vzájemně komunikují na úplně jiné zvukové úrovni, než můžeme slyšet na vlastní uši.

 

Zdroj: https://www.ratbehavior.org/
Překladl: Stanislav Hyský